Tento postup, jehož ústředním bodem je opět intenzivní vizualizace, je dobrý pro posílení, zlepšení kondice ale hlavně sebevědomí, může hodně pomoci, když nás čeká zlomový okamžik v životě, těžká zkouška nebo problém, který bude třeba řešit.

Doporučení k vizualizaci viz předchozí díl.

Vyrob si nebo sežeň talisman síly. Může to být v postatě cokoliv, vhodný je kamínek, ale stejně tak i přívěšek vyřezávaný ze dřeva či kosti, váček bylin (pro krátkodobější užití), prsten, velice zajímavé by bylo použít symbol nebo maličkou sošku (přívěšek) v podobě draka. Tento talisman polož do kruhu tak, aby až budeš ležet byl snadno na dosah tvé dominantní ruce (ruka, kterou píšeš) - a sice tak, abys jen rychle hmátl a uchopil jej, aniž by ses celý hýbal nebo po něm šátral...)

Tento předmět bude sloužit jako most pro přenos energie do tebe a dále ti bude energii, sílu a to co budeš potřebovat dodávat. Síla však proudí skrze předmět, a nikoliv z něj, a můžeš ho tedy kdykoliv změnit nebo nahradit. Jeho ztráta není žádnou "magickou" tragédií. Ten předmět nos buď po dobu zkoušky nebo období, na které budeš o energii žádat, a nebo jej měj stále (spíše by se hodilo říci "dlouhodobě") jako upomínku, že jsi obdržel Dar Síly, pokud jsi dělal dlouhodobý rituál (viz dále). Nemusíš si dělat starosti s vhodností předmětu, cokoliv se ti líbí a "sedne ti", je to pravé. Pokud se zajímáš o astrologii a dáš na ní, mohlo by být vhodné, kdyby materiál nebo podoba přívěsku nesla signaturu marsu, to však v žádném případě není podmínkou.

Lehnout, zavřít oči, uvolnit se a relaxovat, zhluboka, ale klidně, nenásilně dýchat. Doporučuji mít kolem sebe kruh nebo elipsu (delší osa shodná s podélnou osou těla) z kamenů, ideálně oblázků nebo lávových kamenů (i obyčejný čedič), není to však podmínkou (spíš pro tvůj vlastní pocit). Kameny se nemusí dotýkat ani tvořit souvislou linii, stačí když náznakem vymezují prostor v němž budeš ležet.

Stojíš na otevřené, široké pláni. Ta je porostlá nízkou, okrovou travou, prašná a opuštěná. Jsi sám. Pláň se táhne od obzoru k obzoru, všemi směry, nebe je našedlé, těžké, zahalené oblaky. Je zde bezvětří a až nepříjemné ticho. Před tebou se tyčí hora, mohutná, skalnatá homole čnící do výšin, která jako jediná narušuje hladkou rovinu celé pláně. Vidíš cestu z udupané jílovité hlíny, táhne se od tvých nohou a místa kde stojíš k hoře, klikatí se po jejím svahu až na její vrchol.

Musíš se vydat na cestu a víš, že bude namáhavá - tvůj cíl ti za to ale určitě stojí! Musíš projevit určitou odvahu, do jisté míry se překonat - už tím, že stojíš nahý a nechráněný v této pustině je od tebe určitý výkon. (Opět platí, že pokud ti představa nahoty nepříjemná, improvizuj, ale tentokrát se před vnitřním zrakem zahal nanejvýš bederní rouškou nebo krátkou, prostou tunikou z nevýrazně okrového hrubého plátna...) Vydej se po cestě. Dusno, lehce pochmurná atmosféra místa a velmi tvrdá půda pod tvýma bosýma nohama, která ti dává pocítit každý jednotlivý kamének, na který při chůzi šlápneš, to vše je mírně nepříjemné, musíš se trošku překonávat a snažit, abys vytrvalým, vyrovnaným krokem kráčel dál k hoře. Když staneš na jejím úpatí, vidíš, že to nejtěžší tě teprve čeká! Cesta se z prašného jílu mění na ostrý štěrk a z roviny na poměrně strmé stoupání. Kráčíš dál, je to však o poznání namáhavější a za chvíli už jsi zadýchaný a řine se z tebe pot. Nohy máš rozedřené a jak je svah čím dál víc příkrý, pomáháš si ve stoupání rukama, které za chvíli také pokrývají drobné škrábance. Musíš však vytrvat - jediné, co překonáváš jsi TY SÁM, tvé pocity a myšlenky, protože nic jiného ti zde ve skutečnosti nebrání a nebrzdí tě. Dále stoupáš, teď už je sráz tak strmý, že lezeš po čtyřech a musíš dávat pozor, aby ti na skalách a štěrku mezi nimi neujela noha. Začínáš cítit žízeň a únavu v nohách i pažích. Konečně jsi na vrcholu - zdánlivě oblý vrch je ve skutečnosti spíše zploštělý a je zde skála a v ní vstup do velké, černé sluje. Sluj je hluboká, tmavá a rozhodně nepůsobí přívětivě ani útulně, teď však, když jsi se vyškrábal až sem na vrchol, to rozhodně nevzdáš! Zhluboka se nadechneš (i fyzické tělo) a vkročíš dovnitř. Vzduch tu ale kupodivu nepáchne zatuchlinou a není ani tak těžký jako venku. Únavu a pocit nepohodlí střídá zvolna, ale neústupně zvědavost a napětí co bude dál, hlouběji ve skále. Podzemní chlad a jemná vlhkost země jsou vlastně naopak po dusnu tam venku velice příjemné. Kráčíš dál. Sluj se nezužuje, ale naopak - v dáli vidíš jak se rozrůstá do ohromného prostoru, osvětleného zlatavě načervenalou září - snad plameny pochodní? Ty už ale víš, co tě tam na konci čeká. Zastavíš se. Začínáš cítit Jeho přítomnost, protože něco takového, jako je On vnímáš nejen svými člověčími smysly, ale i tím šestým. Tvé tělo už i podprahově vnímá, že tam vzadu je. Je nade vší pochybnost, že tam vzadu, v tom ohromném sále na tebe čeká Drak. Musíš se teď překonat - chce to opravdu odvahu předstoupit před někoho tak mocného a ohromného... Ale ty ji v sobě najdeš, stále totiž cítíš, že tady není jiná překážka než ty sám, můžeš a dokážeš vše, co sám sobě dovolíš! A tak s dalším odhodlaným nádechem (opět i tělo) vykročíš dál. Každým krokem jsi blíž a blíž, tvé napětí roste - až nakonec vejdeš - a pak Ho spatříš! Drak, v celé své ohromnosti, mohutný a silný, v celé své kráse. Je obklopen aurou síly, zcela adekvátní jeho nesmírné velikosti. Jsi naplněn úctou, pokorou - a strachem. Tvůj potlačovaný děs čpí z každého tvého póru, musíš s ním bojovat. Nasloucháš tlukotu svého srdce - jeví se ti náhle tak nemístně hlasitý! Drak se otáčí k tobě a upírá na tebe svůj vědoucí pohled. Obdivujíce mohutnost a ostrost jeho pařátů a zubů před ním poklekáš. Chvěješ se strachem a napětím - co bude dál? Drak se k tobě o něco přiblíží a narovná své dlouhé tělo zcela čelem k tobě - a pak se k tobě nakloní. Kdybys nyní neklopil oči do písku na dně jeskyně, dívali byste se jeden druhému z očí do očí. Cítíš jeho dech - a v tu chvíli nastává ta změna! Jeho dech není nebezpečný - nepáchne! Je teplý, vlahý a příjemný a jakoby tě ovívá. Cítíš se každým okamžikem lépe. A pak Drak promluví - má silný, pevný hlas, zní však přátelsky a až neuvěřitelně lidsky... "Vítej, člověče. Jsem rád, že tě vidím přicházet. Musel jsi překonat útrapy cesty, svoji slabost i svůj strach. Jak sis ale dozajista všimnul, to jediné, cos ve skutečnosti překonával, jsi byl ty sám. A věz, že tak je to i ve skutečném životě. Cokoliv dovolíš sám sobě překonat, čemukoliv uvěříš, že to můžeš dokázat, toho skutečně dosáhneš. Za odměnu za tvé odhodlání ti nyní předám dary, které tě budou provázet tvým dalším životem. Zde, toto, je zbroj a štít. Až je oblečeš, získáš dar Ochrany." Drak spárem ukáže na blyštivě stříbrnou rytířskou zbroj na stojanu a o ní opřený krásný, zrcadlově lesklý štít. "Ochrání tě před čímkoliv, před čím si budeš přát být chráněn, a to zejména před zlou magií a špatnými silami. Kdykoliv budeš potřebovat Ochranu, představ si, že máš na sobě tuto zbroj a v ruce tento štít. Nic k tobě nebude moci proniknout a zranit tě ani oslabit!" Jeho pařát se posune a ukáže o kus dál, kde leží na zemi blyštivý meč - tak lesklý a zářivý, jako by snad ani nebyl z žádného pozemského kovu. Drak praví: "Tento meč je symbolem síly. Ve chvíli, kdy jej uchopíš, získáš dar Síly. Kdykoliv později se budeš cítit slabý, můžeš si představit tento meč ve své ruce. Dodá ti tolik Síly, kolik se jí jen odvážíš přijmout. A zde ti dám poslední dar." Drak zdvihá druhý pařát, otáčí jej a otevírá jej jako by otevíral lidskou dlaň. A na ní leží tvůj amulet síly. (Představ si jej opravdu dokonale a pak ho uchop pevně do dlaně i ve fyzickém těle, když si představíš jak ho od Draka bereš.) Tento amulet ti bude připomínat tento okamžik. Je v něm Dračí Síla - má Síla a teď už i tvá síla. Kdykoliv budeš potřebovat ochranu, sílu, odvahu, odhodlaní, sebejistotu - prostě uchop tento symbol a vybav si tyto chvíle. Tento Dračí Rituál ti bude dávat Sílu a vše ostatní kdykoliv budeš potřebovat. Bude ti připomínat, jak jsi se překonal, a také, že to co překonáváš jsi vždy ve skutečnosti jen ty sám - cokoliv sám sobě dovolíš, to můžeš dokázat! Tento amulet ti bude prostředníkem, když budeš chtít raději přivolat sílu zbroje a štítu nebo meče, ale Sílu můžeš čerpat i přímo skrze něj. Vezmi si ho, obleč si zbroj a vezmi štít i meč a jdi - budeš silný a mnohem sebejistější, prošel jsi Dračím Rituálem a Síla tě odteď až navždy bude provázet, posilovat a chránit." Drak domluvil, síla jeho slov však zůstala viset ve vzduchu. Poodstoupil - celý ten kolos, před ním jsi klečel ti ustupuje, abys mohl povstat a vzít si svou odměnu. Cítíš neskutečný příliv síly, odvahy, jistoty! Vstaneš, dojdeš ke zbroji a pomalu ji oblékáš, cítíš se čím dál více v bezpečí a jistý sám sebou. Když nakonec uchopíš štít, víš, že teď už dokážeš odrazit cokoliv, čemu se v životě odvážíš postavit. Uchopíš meč a cítíš, jak do tebe proudí síla, zocelující tvou mysl, a utužující tvé tělo. Cítíš se plný energie, odhodlaný, zdravý a silný. Naposledy se pokloníš Drakovi a se slovy díků opouštíš sluj. Jak tebe opadává vážná atmosféra Rituálu, cítíš se náhle i nesmírně šťastný - a ano, i veselý, je ti do zpěvu a smíchu! Vybíháš z jeskyně a oněmíš úžasem - venku tě vůbec nečeká ponurá pláň! Krajina je náhle sytě zelená, hustě porostlá travou, keři i skupinkami stromů, je pestrá, plná květin - zvlněná, a v údolíčkách se klikatí potoky a říčky a stříbřitá jezírka zrcadlí neuvěřitelně krásnou, sytou modř letní oblohy a slunce, které celou krajinu blahodárně vyhřívá. Vzduch je svěží, vlahý a lahodný, vane mírný, příjemný vánek. Cesta dolů už není štěrkovitá, ale travnatá a zelená jako celá hora, sestoupit ti tedy nedělá větší obtíže ani s vahou štítu a meče, které ti beztak připadají samozřejmé a lehké, vzhledem k tomu jak silný se cítíš být. Sestoupáš dolů a procházíš tou úžasnou krajinou. Všude kvetou nádherné květiny, bzučí včely, zurčí voda a šumí listoví. Je ti MOC krásně. Odpočatý, nabitý energií a ve výtečné náladě procházíš touhle úchvatnou krajinou až na místo, odkud jsi vyšel - to je teď ale travnatým paloukem. Sundáváš helmu, těžké boty a odkládáš meč i štít. Jsi v takovém rozpoložení a formě, že je vlastně ani nepotřebuješ. Sedíš v trávě, hledíš na modrou oblohu a krajinu kolem... Slunce tě příjemně prohřívá a tak zavřeš oči a nastavíš tomu teplu tvář. Máš zavřené oči, vidíš jen tmu, pomalu přestáváš cítit teplo ve své tváři, zbroj na sobě a trávu na níž sedíš. Ležíš zpět v kruhu kamenů, v ruce svíráš amulet. Odpočítej od sedmi, deseti nebo jiného svého oblíbeného čísla mezi pětkou a dvacítkou... Pak otevři oči. Ano - máš za sebou Dračí Rituál - nyní jsi:

1) Posílený na těle, a to jak na kondici tak zdraví.

2) Posílený na duchu, probudil jsi v sobě Dračí Síly, jako například odvahu a jistotu.

3) Chráněný a doprovázený Silou, nos u sebe amulet a když budeš potřebovat a chtít, tak ji používej!

4) Když budeš potřebovat ochranu, jistotu, představ si v ruce štít a jeho váhu a vybav si jeho ochranu a energii, kterou ti dává. Když budeš potřebovat přemoci strach, mít sílu a jít dál, představ si v ruce chladivý, těžký meč… A nebo se prostě jen letmo dotkni svého dračího amuletu, který je to nyní spojencem mezi "dračí zemí" a tímto světem, dává ti sílu a vše, co potřebuješ…

 

Za těch pár let, co se v tomto tématickém okruhu vyskytuji na internetu, jsem již několikrát na zmínky a útržky informací o Knize Stínů (a to vesměs zavádějící, nepřesné a lživé), a rád bych toto uvedl na pravou míru. Někteří se totiž bojí, někdo dokonce má strach z kamaráda, který Knihu Stínů má - to plyne zejména z toho, že mnoho začátečníků ani neví, co Kniha Stínů vlastně je.

Než se dostanu k původnímu významu tohoto slova, je třeba uvést, že jen od první světové války vyšlo nejméně pět knih tohoto jména, vesměs od moderních pohanů, a tato díla nejsou o nic nebezpečnější než Bucklandova učebnice čarodějnictví a magie a jen o málo nebezpečnější, než příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara, které možná ještě leží v zapomenutém koutku vaší knihovny... Prostě jen knížka o čarodějnictví...

A teď k tomu, co název Kniha Stínů znamená původně. Krom Druidů, kteří striktně odmítali jakýkoliv hmatatelný záznam o svém učení, snad krom několika runových nápisů a zpráv v oghamové abecedě, zanechali většiny pohanských kněží, mágů, a duchovních vůdců nějaké zprávy a zlomky svého učení. Během pozdějších dob sepisovala již naprostá většina čarodějnic své učení, a nebo znalosti celého covenu. Knihy, spojující funkci kroniky, učebnice, kalendáře, a jakési pohanské modlitební knížky se postupně staly běžným jevem, ať psány v jakékoliv podobě. Nutno si uvědomit, že knihy kolem přelomu letopočtu byly sice drahé, ale většina čarodějnic a kněží od Afriky až po severské říše v Evropě byli ctění, uznávaní a nezřídka i poměrně zámožní lidé. Pak se křesťanství stalo jedinou oficiální vírou a stěží o pár set let později začalo naprosto bezohledně a cílevědomě likvidovat jakoukoliv konkurenci svých kněží. Historicky se tento "záměrný omyl" původně katolické církve nazývá inkvizice. A zhruba v té době začala naprostá většina zasvěcených své knihy šifrovat. A díky tomu, že knihy byly tajné, a nezřídka čtené jen v noci, za svitu plamenů a měsíce, a zejména kvůli jejich šifrování, začaly být nazývané Kniha Stínů. Dodnes má každý čaroděj i čarodějka, a nebo alespoň skupina čarodějnic Knihu Stínů. Už dávno je nemusíme šifrovat, ale přesto - zejména mladí, kteří žijí v bytě či domě s nepříliš tolerantní rodinou Knihu Stínů dál skrývají...

Pořiďte si Knihu Stínů i vy. Může mít zpočátku jakoukoliv podobu, sešit, dokonce to mohou být i kares desky (ty se mi osvědčily nejvíc, jednotlivé papíry v euro obalech se dají měnit a navíc jsou vodě, vínu a vosku odolné). Je ale dobré ji vést ručně, ne pouze na počítači. Také psát ji na stroji nebo ji tisknout mi nepřijde zrovna vhodné, ale jedná se v podstatě o věc názoru... Vhodné je opsat si, ať již doslova či volně jakýsi základ, hlavní zásady a rituály z Knihy Stínů zkušenějšího čaroděje, nejlépe toho, který vás zasvětí. Zbytek je na vás, lze čerpat z literatury i osobní zkušenosti (Bucklandova Kniha Ve lká učebnice Čarodějnictví a Magie obsahuje všechny základní rituály potřebné pro Knihu Stínů. Zpočátku do ní budete psát veškeré postřehy, cviky, později zážitky, rituály... A za pár měsíců, možná let bude vaše kniha mít pro vás cenu zlata. Proto čím dřív ji založíte - tím lépe pro vás.

Počátkem opravdu může být i linkovaný školní A4 sešit, který později přepíšete a upravíte do knihy s pevnou papírovou, dokonce nějakou originální pevnou vazbou a deskami. Zpočátku do knihy piště vše, teprve čas ukáže, co je cenné a co smí zavát prach a zapomnění... I poznámky typu: "Při meditaci mě šeredně bolely záda" vás mohou za rok, když budete na meditaci zvyklí, potěšit a dokázat vám, že se lepšíte.

Pokud chcete mít společnou, covenovou Knihu Stínů, což nevylučuje aby si každý navíc vedl svou vlastní, můžete ji nechat buď kolovat pokaždé, kdy je třeba něco zapsat někomu jinému, svěřit ji veleknězi a velekněžce, ale asi nejreálnější se jeví zvolit si covenového zapisovatele, kronikáře, který knihu bude vést. Krom čitelného rukopisu není k zahození ani výtvarný talent. A pokud se všichni shodnou, můžete ze společných schůzek, akcí a příprav (estbaty s kouzlením sem tentokrát opravdu nepočítám) vlepovat do knihy i fotografie... Není milé zahřát se během zimní chumelenice nad čajíkem a fotkami posledního Slunovratu?

Názor na vlastnictví, důležitost a způsob vedení Knihy Stínů jsou velice odlišné. Ať již jste zaujali postoj jakýkoliv, zkuste se držet mé rady a vést si zpočátku alespoň improvizovanou Knihu Stínů…

Tipy co by také mohlo být v knize stínů:

Runa čarodějnic
Wiccan Rede (100% hned na úvodní stránce, někde dál třeba i v plném znění)
Výzva Bohyně
Několik vašich oblíbených modliteb, manter a vzývání
Vaše oblíbená zaříkávadla
Pokud jste zapomětliví a máte tendenci jednotlivé papíry ztrácet (jako já) tak si klidně i někam dozadu vypište svůj Astrologický, numerologický rozbor a podobná užitečná fakta

 

© Eurik Podhorský